"Spí mi za den třikrát dvacet minut"
07/10/2023/ By Marie Pultarová/ Spánek/ Kojení
Tato věta nebo nějaká jí podobná varianta zaznívá v mnoha domácnostech s novorozeným miminkem. Většinou je doprovázená značnou mírou zoufalství, frustrace a nejistoty. A není se vůbec čemu divit. Když totiž takovéto miminko nespí, co vlastně zbytek dne dělá? Odpověď je celkem jednoduchá: Často pláče.
Děťátko bývá rozmrzelé. My se ho snažíme uklidnit, nakojit/nakrmit, přebalit, a když už se zadaří a náš drobeček konečně usne, za chvíli je opět vzhůru a celý kolotoč se opakuje. Čím to je a jak to udělat, aby dítě bylo spokojené a my si mohly také odpočinout. Hodně žen na předporodních kurzech zaslechlo větu „Když spí miminko, spí i maminka.“ Myšlenka je to hezká, ale jak to udělat, když „nechce“ spát? Postupně se tak dostáváme my i miminko do čím dál většího přetažení. Hlavou nám běží myšlenky na koliky, prdíky, potravinové alergie, správné kojení a další.
Co se vlastně u nás doma děje?
Podobný scénář většinou nenastává ihned po návratu z porodnice, ale až tak druhý či třetí týden po porodu. Zpočátku se někdy zdá, že uspávání není žádná velká věda. Velké množství dětí je první týden spavějších, některá až přespříliš a nejeví dostatečný zájem o kojení. Tato problematika by vydala na samostatný článek a pokud se toto děje, určitě to zasluhuje zvláštní pozornost. Zaměřme se ale na to, jaké jsou možné příčiny toho, že naše miminko přes den téměř nespí a je v kuse vzhůru i několik hodin.
Příčin může být hned několik. Rozhodně se však nejedná o přirozený stav. Jinými slovy, naše miminko potřebuje spát, i když se nám zdá, že nechce a vzhůru vydrží. Ze všeho nejdříve je totiž potřeba pochopit, že spánek miminek funguje jinak, než jaká je naše kulturní představa. Většina miminek potřebuje s uspáváním pomoct a zejména potřebují NÁS – náš fyzický kontakt a to častokrát nejen během uspávání, ale i během spánku. Miminka chtějí usínat ideálně při kojení, a jakmile přejdou z hlubší fáze spánku do té lehčí, tak nás opět hledají a uklidňují se na prsu, kde se jim mnohdy podaří opět usnout. Fáze jsou ovšem poměrně krátké a kojené miminko tak zpravidla nespí 2-3 hodiny v kuse.
Možnými důvody nespaní tedy mohou být:
Snažíme se o to, aby naše miminko usnulo bez nás, většinou za pomoci různých pomůcek (dudlík, zavinovačka, houpací lehátko a další). Z biologického hlediska je však toto pro většinu dětí nadlidský výkon a i když se to třeba na chvíli zdaří, častokrát se po chvíli miminko opět vzbudí a potřebuje naší přítomnost. Nehledě na skutečnost, že mnohé jmenované pomůcky i naše samotná snaha, aby dítě usnulo samo, může mít negativní dopad na kojení.
Jiný a velice častý scénář může být ten, že naše dítě usnulo v kontaktu s námi častokrát na prsu. Uspání je jedna ze skvělých funkcí kojení a lze ji využít i u větších dětí. Vraťme se ale k naší situaci. Po chvíli kojení anebo krmení se nám zdálo, že miminko už spí a rozhodli jsme se od něj odejít anebo ho přemístit do postýlky. Tady ale nastává onen krizový moment – novorozenci totiž usínají velmi velmi dlouho (respektive déle, než jak jsme si my představovali) a to co se nám už může zdát jako regulérní spánek, je stále ještě lehká fáze spánku, při níž jakákoliv manipulace nebo náš odchod může znamenat vytržení z usínání.
Představme si to asi takto: Ležíme v posteli, už se nám zavírají oči, téměř spíme a najednou s námi někdo prudce zatřese a posvítí nám do očí baterkou. Je konec, jsme vzbuzení, znovu se naladit na spaní nám nejde a uběhne nějaká doba, než opět pořádně zabereme. Podobný kolotoč, a to naprosto bez přehánění, zažívají právě miminka. Navíc po takovémto přerušení spacího cyklu častokrát přestane fungovat to, co nám zafungovalo předtím, tedy uspání během kojení. Dítě už je vydrážděné, míří do přetažení a samotné prso už nestačí. Mezi podobná vyrušení, náhlou změnu podmínek apod. můžeme zařadit třeba i snahu o rutinní odkrkávání, které jak potvrdily rovněž vědecké studie, nebývá ve skutečnosti potřeba, ovšem zcela jistě nabourá spací cyklus našeho miminka.
Co s tím? Pokud se už toto stane, nejlepší možné řešení bývá převzít plně iniciativu do svých rukou. Jinými slovy, nenechat to na miminku, a pakliže už kojení nestačí k uklidnění a „znovuuspání“, tak přidat jinou další uklidňující techniku. Velmi dobře funguje houpání nebo nošení, případně kombinace obojího. Můžeme si s děťátkem sednout na gymnastický míč a pohoupat ho na něm. Můžeme také miminko navázat do šátku, případně ho dát do novorozeneckého nosítka. Některým dětem bude stačit, že budou v šátku na vašem hrudníku, jiná budou potřebovat, abyste se s nimi také pohupovali ideálně nahoru a dolu jako na gymnastickém míči, jinak řečeno dělali „výtah“. A téměř většina miminek bude po navázání do šátku „datlovat“ (tak tomu říkám já), neboli hledat prso. Když si úvaz nebo nosítko trochu upravíme, je možné během nošení velmi pohodlně kojit a tím tak vytvořit opravdu příjemné podmínky pro usnutí našeho děťátka.
Možná vás teď napadá: Dobře, takže to znamená, že bude pořád a pořád se mnou? Realita je taková, že pokud budeme chtít nejen podporovat správný psychomotorický vývoj našeho miminka, ale také navázat silnou vztahovou vazbu a rozhodneme se vyhnout některým separačním pomůckám, které mohou v mnohých ohledech představovat určitá rizika, tak ano, kontakt s naším miminkem po porodu a obzvláště v období šestinedělí bude hodně intenzivní. Neznamená to však, že i během spánku novorozenců neexistují časové úseky, kdy se nemůžeme ani na chvíli vzdálit. Pakliže se děťátku podaří přeplout do hlubší fáze spánku a takzvaně ručička padne, bývá už bezpečnější odejít anebo udělat i jemnou manipulaci. Nejen příjemné, ale řekla bych i nanejvýše potřebné je mít po porodu k ruce další pečující osobu (partnera, maminku, tchýni, kamarádku…), abychom si právě onen intenzivní kontakt s naším miminkem mohli dopřát a nemuseli řešit vaření, úklid, energií přetékajícího staršího sourozence a jiné záležitosti.
Je dobré také vědět, že spánek miminek se v následujících měsících po porodu rychle mění a realita všedního dne bude opravdu po pár měsících výrazně odlišná. Naše děťátko, které zpočátku bylo velmi jednoduché přetáhnout, vydrží být v pohodě déle bdělé. Počet denních spánků se sníží a může se změnit i jejich kvalita respektive délka samotných fází. To, co se zdálo v šestinedělí jako sci-fi, například vyložit spící dítě z šátku/nosítka do postele a jít si v klidu vypít kávu, se najednou začne dařit. Velmi nápomocna nám může také být u kojení a uspávání poloha vleže. Nejenže si sami můžeme odpočinout, konečně vyspat společně s naším dítětem, ale pokud už potřebujeme odejít, tak ve chvíli, kdy je dítě skutečně v hluboké fázi spánku, nemusíme s ním už dál manipulovat.
Další možné důvody, proč máme doma malého nespavce, mohou vyžadovat hlubší posouzení kupříkladu laktační poradkyní. Jak už jste asi pochopili z textu, kojení a spánek jsou dvě spojité nádoby a vzájemně se ovlivňují. Je možné, že kojení jako takové je potřeba z různých důvodů zlepšit a pokud k tomu dojde, může se zlepšit i spánek/uspávání na prsu apod. V takovém případě doporučuji kontaktovat laktační poradkyni Mamila, která vám pomůže zhodnotit a zlepšit vaší situaci. Pokud miminko z nějakého důvodu kojené není, přesto bude potřebovat dostatek našeho kontaktu během uspávání.
Samozřejmě je potřeba brát v potaz, že co miminko to individualita a každý příběh má svá vlastní specifika. Berte prosím proto uvedené tipy jako inspiraci, která vám může anebo nemusí dávat smysl a třeba vám pomůže na vaší cestě pohodové péče o vaše dítě.
Nedávné příspěvky:
„Spí mi za den třikrát dvacet minut.“ 07/10/2023
